Český jazyk

Školní rok 2017/2018

Nyní zde nejsou žádné informace

Školní rok 2015/2016

Velký úspěch naší školy

Někdy na počátku února zpracovávali žáci devátých ročníků úvahu. Jako námět jim posloužil obrázek v učebnici českého jazyka. Tak jako každý rok jsem nejzdařilejší práce zaslala do celostátní soutěže dětského literárního projevu – Náš svět, kterou každoročně vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Do literární soutěže mohou být zaslány práce žáků prvních až devátých ročníků.
Jaké bylo moje překvapení, když ke konci dubna přišel do školy dopis. Oznamoval, že slohová práce Terezy Šlechtové, žákyně 9.B, byla odbornou porotou v kategorii žáků 8. a 9. ročníků vybrána  mezi deset nejlepších v republice a bude oceněna a následně uveřejněna ve sborníku vybraných prací vydávaném každoročně u příležitosti této soutěže.
Slavnostní vyhlášení výsledků celostátní soutěže a předání cen všem soutěžím ve čtyřech kategoriích proběhlo v polovině května v Praze v Průmyslovém paláci výstaviště v Holešovicích při příležitosti veletrhu Svět knihy, kde si diplom a cenu osobně převzala i Tereza.
Terezo, děkuji za vzornou reprezentaci školy a přeji úspěchy nejen v českém jazyce, ale i v celém  dalším studiu.

Mgr. Václava Kozlová

Rušná ulice plná ticha

    Kráčím ulicí plnou lidí, plnou tváří a životních příběhů a přesto, že se všude kolem mě tísní davy, si připadám sama. Proč jsou lidé v dnešní době tolik zaneprázdnění sami sebou? A proč vůbec tolik pospícháme a bezhlavě se za něčím ženeme, aniž bychom s jistotou věděli, že má pro nás ta daná věc opravdu smysl?
    Každé ráno spěcháme vstříc své práci a všem svým povinnostem, večer se zase ženeme za svými osobními problémy. Den co den uháníme životem, zabraní jen do sebe a běžíme naproti dalším a dalším starostem, aniž bychom se na chvíli zastavili a rozhlédli se kolem sebe. Denně potkáváme stovky lidí, dostáváme příležitost poznat nové příběhy a vpustit do svého života trochu svěžího vánku v podobě nových zážitků a zkušeností a většina z nás tuto příležitost naprosto opomíjí. Ve většině z nás natolik převládá negativita, že jsme často bezdůvodně nepříjemní na druhé, navzájem si ubližujeme. A to všechno kvůli tomu, že jsme naprosto slepí vůči dění kolem sebe. Necháme se natolik pohltit sami sebou a svým životem, že někdy zapomínáme, že nejsme středobodem vesmíru a sobecky přehlížíme ostatní. Zbytečně se noříme do své do minulosti, ohlížíme se za sebe a někdy zůstáváme viset na věcech nebo lidech, kteří už jsou dlouho nenávratně pryč. Častokrát nadměrně lpíme na jistotě, kterou nám daná věc poskytovala a nedokážeme si připustit její ztrátu a místo budoucnosti se soustředíme na to, co už dávno pominulo. Míváme ty nejzajímavější šance přímo před sebou, ale ve všem spěchu a stresu je necháváme bez povšimnutí odejít. Spousta lidí se skvělým potenciálem díky tomuto nezájmu okolního světa zapadne do každodenní rutiny a ztrácí tak příležitost vyniknout, když bez povšimnutí mizí ve změti mnoha dalších zklamaných duší. Přijde mi, že lidé jsou před okolním světem naprosto uzavření a nedostupní, chránění svou nedotknutelnou schránkou, jsou většinou opatrní a odtažití. Ale co bude dál a kam až může nezájem lidí o okolní svět zajít?
Uznávám, že v dnešním světě je samozřejmě jistá obezřetnost naprosto na místě, ale někdy by lidem možná prospělo trochu pootevřít vrátka svých emocí a vnímat okolní svět otevřenýma očima. Když jenom na chvilku zkusíme zvednout svou skloněnou hlavu zatěžkanou vahou všech starostí, rozhlédneme se kolem sebe a přibrzdíme na chvíli všechen shon, s trochou dobré vůle možná konečně pochopíme krásu světa.  Musíme přestat být tak přízemní a ustrašení a jednou pro vždy se přestat tolik strachovat, jak to všechno dopadne. Přestaňme litovat všech nevyužitých šancí a nevydařených vztahů nebo známostí. V životě je všechno zlé k něčemu dobré a stejně tak i každé zklamání nás má poučit a posunout někam dál. Každá bolest a starost nás má naučit něčemu novému a umožnit nám poznat sebe samé. Netvrdím, že to bude vždycky jednoduché, protože kdyby bylo, zvládl by to každý. Ale musíme nejdřív najít a utvořit sami sebe, aby nás pak mohl začít hledat někdo jiný. Jde jen o úhel pohledu, o to, z jaké strany chceme na svůj život pohlížet. Přestože ve víru všech problémů naše životy někdy zdánlivě ztrácejí smysl, jediné, co stačí k tomu, abychom zmiňovaný smysl znovu našli, je, vnímat všechny maličké dary a prožitky, které nám samotný život nabízí. Někdy je potřeba prožívat dané chvíle naplno, přestat tolik přemýšlet a skočit do rozjetého vlaku života bez ohlížení za minulostí a beze strachu ze změny, protože právě změna směru nebo cílové stanice nám dokáže často otevřít úplně nové obzory.
    Stojím za myšlenkou, že si svůj život utváříme sami, že máme možnost vymalovat ho nejrůznějšími barvami a záleží jen na nás, které odstíny jsou pro nás příjemnější. A přestože každá barva někdy vybledne a ztratí svou krásu, naše životy vždy provází trocha světla a jasu a jenom my sami si vybíráme, jestli ho pustíme dovnitř.

Tereza Šlechtová