Český jazyk

Školní rok 2019/2020

Slohová práce - úvaha

Eliška Baborová, 9.A

LÁSKA K VLASTI – ÚVAHA

      Co je to vlastně láska k vlasti? Co je to vlastně ta „vlast¨ ? Vlast je země narození. Místo, ke kterému má každý člověk jakýsi vztah. Láska k vlasti může být velice silné pouto k nějakému místu nebo městu. Může to být láska, ale také nemusí. Myslím, že to je věc každého z nás.

      Všichni máme svou vlast, svou rodnou zemi a je jen na nás, jak to všechno vnímáme. Jako děti si neuvědomujeme to, co někteří dospělí lidé. A co potom ti nejmoudřejší? Ti, kteří toho zažili nejvíce a svou zemi znají nejlépe? Naši prarodiče. Co myslíte, jak se asi museli cítit, když nám Němci sebrali naše pohraničí a spousta lidí musela ze dne na den opustit své domovy. Myslím, že právě ti milují svou vlast ze všech nejvíce. Mají k ní velice silné pouto, které je silnější rok od roku.  Chovají se k vlasti s velkou úctou. Asi každý člověk má místo, na které se vždy rád vrací, kam chodí, když je mu smutno, ale i když je šťastný. Když nad tím tak přemýšlím, i já mám takové místo. Domnívám se, že ho všichni máme, jen si to každý uvědomí v jiný čas, v jinou životní etapu.  Bude to tak i za sto let? Budou i za tak dlouhou dobu mít lidé vztahy ke své rodné zemi? Nebo vše ovládne moderní technologie?

       Myslím si, že rozhodně všichni máme svou vlast moc rádi, jen na to přijdeme každý v jiném věku. A každý se proto zachováme jinak. Dle mého názoru by to mělo být vždy s úctou a pokorou.

Eliška Baborová, 9.A

Velmi zdařilá a promyšlená práce. Děkuji. Výborně

Mgr. Václava Kozlová

Školní rok 2018/2019

Projektový den – Staré řecké báje a pověsti

Jako příjemné zakončení tematického celku Staré řecké báje a pověsti v hodinách českého jazyka a literatury uspořádali žáci 6. B projektový den na toto téma.
Úkolem žáků bylo zjistit co nejvíce informací o postavě z řeckých bájí, kterou si předem vylosovali, a prezentovat je před svými spolužáky. Díky povedeným a vlastnoručně vyrobeným kostýmům se učebna alespoň na jeden den zaplnila řeckými bohy a bohyněmi, polobohy, bájnými hrdiny, i mytickými příšerami.

Na konci této povedené akce si žáci mezi sebou zvolili také nejpovedenější kostým. Poznáte, který z nich to byl?

Mgr. Lucie Hejlková

Recitační soutěž

Ve čtvrtrek 21. března naši žáci úspěšně reprezentovali  školu v okresním kole recitační soutěže, která se konala v Nýřanech. Jiří Špiroch (7.B) a Markéta Vopatová (9.B) se probojovali do krajského kola, Ondra Špiroch (4.B) a Zuzka Stejskalová (6.B) byli oceněni čestným uzmnáním.

Mgr. Jana Plechová

Gazdina roba

Úterý 15. 1. 2019 jsme navštívili Divadlo Alfa, ve kterém jsme zhlédli představení Gazdina roba.

Herci nás dokázali jednoduše přenést do děje pomocí dobrých efektů. Děj se odehrává ke konci 19. století na jižní Moravě. Během představení zněla moderní muzika známých interpretů hrána na moderní hudební nástroje a zajímavé a vydařené efekty také nechyběly.  Díky dobovým kostýmům a mluvě herců bylo poznat, kde se děj odehrává. Hlavní postavami představení jsou Eva, chudá švadlena, Mánek, syn bohatého statkáře, Mánkova matka, bohatá Maryša a Samko. Eva v průběhu celé hry zažívá nepříjemné zkušenosti od ztráty své lásky až po ztrátu svého dítěte. Eva, která je zamilovaná od samého začátku do Mánka, se však musí s milovanou láskou rozloučit, neboť Mánkova matka nechce, aby syn zůstal s Evou. Chce, aby si vzal Maryšu. Eva zhrzená láskou k Mánkovi si však nakonec vezme kamaráda Samka a Mánek se nešťastně ožení s Maryšou. Mánek sliboval Evě, že se s Maryšou rozvede. Po čase se tajně s Evou se odstěhovali do Vídně, kde si zařídili a chtěli otevřít malou hospůdku. Byla honosná, nábytek byl z bílého dřeva, všude velmi čisto. Podávalo se v ní pivo i víno. Do této hospůdky si jednoho dne „nakráčel“ nejspíše bankovní úředník, který na diváky působil vtipně. Již při jeho nástupu se všichni začali smát, protože na dobu, ve které se děj odehrával, byl zvláštně oblečen a choval se vulgárně. Požadoval půjčenou částku na rekonstrukci hospůdky. Tento bankovní úředník hraje v příběhu velkou roli, neboť sčítal dluhy, kterých měli Eva a Mánek dost. Byli dlužni jeden milion korun. Do Vídně po čase přijede Mánkova matka s Maryšou. Požadují, aby se Mánek vrátil na Moravu a žil spořádaně s Maryšou. Nerozhodný Mánek vrací zpět domů. Eva pochopila, že svoji životní lásku prohrála. Je bezmocná a nenapadá ji jiný způsob, jak by tuto situaci vyřešila. Proto se rozhodne skončit svůj život tím, že se utopí v Dunaji.

Představení se hercům podařilo, neboť dokázali do příběhu vnést nápad, jiskru, humor, zajímavě propojili minulost a přítomnost a my tak mohli pochopit příběh z doby pro nás tak vzdálené.

Jan Soukup, Matyáš Vopat

Olympiáda z českého jazyka

V prosinci minulého roku se na naší škole uskutečnilo školní kolo Olympiády z českého jazyka, kterého se zúčastnili žáci osmých a devátých ročníků. S náročnými úkoly se dokázali poprat všichni. Aby správně vyřešili zadané úkoly, museli všichni prokázat správné pochopení textu, jazykovou zdatnost, uplatnit získané vědomosti nejen z hodin českého jazyka, určitou sečtělost, vtip, nadhled.

S náročnými úkoly v časovém limitu 60 minut si nejlépe poradila Markéta Vopatová z 9.B, která získala 22 bodů ze 30 možných. Na druhém místě se umístil Adam Urbánek z 8.B s 19 body. Třetí místo se shodným počtem bodů 18 získaly žákyně 9.B - Václava Šimandlová a Barbora Vaňková. Všem ostatním děkuji za účast a přeji další studijní úspěchy.

Výsledky školního kola:

1. místo -  M. Vopatová 9.B   22 bodů
2. místo –  A. Urbánek 8.B      19 bodů
3. místo –  V. Šimandlová 9.B 18 bodů
3. místo –  B. Vaňková 9.B      18 bodů
4. místo –  J. Bulín   9.A
5. místo –  L. Sinkulová  9.A
6. místo -   J. Šváb  8.A
7. místo –  B. Brunclíková  9.B
8. místo –  T. Helebrantová  9.B

Fotografie zde

Projektový týden v 6.B

Na přelomu září a října se v 6.B konal projektový týden na téma Sv. Václav. Naším cílem bylo především seznámit se s osobností tohoto českého patrona a začít vnímat datum 28. září ne pouze jako den volna navíc.

V hodinách českého jazyka a hudební výchovy jsme se zabývali jednotlivými aktivitami, které nám tohoto světce a jeho život měly přiblížit.

Se životem sv. Václava se žáci nejprve seznámili pomocí zajímavého komiksu a luštili kvíz, který je měl připravit na aktivity v dalším týdnu. Pomocí domina se dozvěděli základní informace o Václavových příbuzných a prvních Přemyslovcích a sestavili jeho rodokmen. V další hodině se vžili do role detektivů a pátrali ve středověkých kronikách a legendách po reáliích týkajících se zavraždění sv. Václava. Všichni měli také možnost vyluštit část textu z První staroslověnské legendy o sv. Václavu psaného cyrilicí. V hodině literatury žáci pracovali s pověstmi souvisejícími také s touto osobností. O hudební výchově jsme se seznámili se Svatováclavským chorálem a zazpívali si starou anglickou píseň o Václavovi, na jejíž text měli žáci za úkol vytvořit živé obrazy. Největší nadšení však vzbudila tvorba imaginárního facebookového profilu sv. Václava. Týden jsme zakončili naučnou hrou Putování za svatováclavskou korunou, kde si žáci zábavnou formou upevnili své vědomosti.

Doufám, že takových povedených týdnů zažijeme během školního roku mnohem víc a že si žáci z těchto hodin odnesou co největší množství nových vědomostí a zajímavých zážitků.

Mgr. Lucie Hejlková

Školní rok 2015/2016

Velký úspěch naší školy

Někdy na počátku února zpracovávali žáci devátých ročníků úvahu. Jako námět jim posloužil obrázek v učebnici českého jazyka. Tak jako každý rok jsem nejzdařilejší práce zaslala do celostátní soutěže dětského literárního projevu – Náš svět, kterou každoročně vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Do literární soutěže mohou být zaslány práce žáků prvních až devátých ročníků.
Jaké bylo moje překvapení, když ke konci dubna přišel do školy dopis. Oznamoval, že slohová práce Terezy Šlechtové, žákyně 9.B, byla odbornou porotou v kategorii žáků 8. a 9. ročníků vybrána  mezi deset nejlepších v republice a bude oceněna a následně uveřejněna ve sborníku vybraných prací vydávaném každoročně u příležitosti této soutěže.
Slavnostní vyhlášení výsledků celostátní soutěže a předání cen všem soutěžím ve čtyřech kategoriích proběhlo v polovině května v Praze v Průmyslovém paláci výstaviště v Holešovicích při příležitosti veletrhu Svět knihy, kde si diplom a cenu osobně převzala i Tereza.
Terezo, děkuji za vzornou reprezentaci školy a přeji úspěchy nejen v českém jazyce, ale i v celém  dalším studiu.

Mgr. Václava Kozlová

Rušná ulice plná ticha

    Kráčím ulicí plnou lidí, plnou tváří a životních příběhů a přesto, že se všude kolem mě tísní davy, si připadám sama. Proč jsou lidé v dnešní době tolik zaneprázdnění sami sebou? A proč vůbec tolik pospícháme a bezhlavě se za něčím ženeme, aniž bychom s jistotou věděli, že má pro nás ta daná věc opravdu smysl?
    Každé ráno spěcháme vstříc své práci a všem svým povinnostem, večer se zase ženeme za svými osobními problémy. Den co den uháníme životem, zabraní jen do sebe a běžíme naproti dalším a dalším starostem, aniž bychom se na chvíli zastavili a rozhlédli se kolem sebe. Denně potkáváme stovky lidí, dostáváme příležitost poznat nové příběhy a vpustit do svého života trochu svěžího vánku v podobě nových zážitků a zkušeností a většina z nás tuto příležitost naprosto opomíjí. Ve většině z nás natolik převládá negativita, že jsme často bezdůvodně nepříjemní na druhé, navzájem si ubližujeme. A to všechno kvůli tomu, že jsme naprosto slepí vůči dění kolem sebe. Necháme se natolik pohltit sami sebou a svým životem, že někdy zapomínáme, že nejsme středobodem vesmíru a sobecky přehlížíme ostatní. Zbytečně se noříme do své do minulosti, ohlížíme se za sebe a někdy zůstáváme viset na věcech nebo lidech, kteří už jsou dlouho nenávratně pryč. Častokrát nadměrně lpíme na jistotě, kterou nám daná věc poskytovala a nedokážeme si připustit její ztrátu a místo budoucnosti se soustředíme na to, co už dávno pominulo. Míváme ty nejzajímavější šance přímo před sebou, ale ve všem spěchu a stresu je necháváme bez povšimnutí odejít. Spousta lidí se skvělým potenciálem díky tomuto nezájmu okolního světa zapadne do každodenní rutiny a ztrácí tak příležitost vyniknout, když bez povšimnutí mizí ve změti mnoha dalších zklamaných duší. Přijde mi, že lidé jsou před okolním světem naprosto uzavření a nedostupní, chránění svou nedotknutelnou schránkou, jsou většinou opatrní a odtažití. Ale co bude dál a kam až může nezájem lidí o okolní svět zajít?
Uznávám, že v dnešním světě je samozřejmě jistá obezřetnost naprosto na místě, ale někdy by lidem možná prospělo trochu pootevřít vrátka svých emocí a vnímat okolní svět otevřenýma očima. Když jenom na chvilku zkusíme zvednout svou skloněnou hlavu zatěžkanou vahou všech starostí, rozhlédneme se kolem sebe a přibrzdíme na chvíli všechen shon, s trochou dobré vůle možná konečně pochopíme krásu světa.  Musíme přestat být tak přízemní a ustrašení a jednou pro vždy se přestat tolik strachovat, jak to všechno dopadne. Přestaňme litovat všech nevyužitých šancí a nevydařených vztahů nebo známostí. V životě je všechno zlé k něčemu dobré a stejně tak i každé zklamání nás má poučit a posunout někam dál. Každá bolest a starost nás má naučit něčemu novému a umožnit nám poznat sebe samé. Netvrdím, že to bude vždycky jednoduché, protože kdyby bylo, zvládl by to každý. Ale musíme nejdřív najít a utvořit sami sebe, aby nás pak mohl začít hledat někdo jiný. Jde jen o úhel pohledu, o to, z jaké strany chceme na svůj život pohlížet. Přestože ve víru všech problémů naše životy někdy zdánlivě ztrácejí smysl, jediné, co stačí k tomu, abychom zmiňovaný smysl znovu našli, je, vnímat všechny maličké dary a prožitky, které nám samotný život nabízí. Někdy je potřeba prožívat dané chvíle naplno, přestat tolik přemýšlet a skočit do rozjetého vlaku života bez ohlížení za minulostí a beze strachu ze změny, protože právě změna směru nebo cílové stanice nám dokáže často otevřít úplně nové obzory.
    Stojím za myšlenkou, že si svůj život utváříme sami, že máme možnost vymalovat ho nejrůznějšími barvami a záleží jen na nás, které odstíny jsou pro nás příjemnější. A přestože každá barva někdy vybledne a ztratí svou krásu, naše životy vždy provází trocha světla a jasu a jenom my sami si vybíráme, jestli ho pustíme dovnitř.

Tereza Šlechtová